5 mýtů o vaginálním mapování

Vaginální mapování je dnes již známá a poslední dobou také hodně propagovaná technika. Byla o ní napsána spousta článků a k tématu lze najít i videa na internetu. Přestože osvěta u nás probíhá už řadu let, často se setkávám s tím, že se k této technice vážou některé mýty. Protože sama s touto „terapií“ pracuji více než pět let, téměř denně a mám za sebou stovky spokojených klientek, uvědomuji si, jak některé tyto „desinformace“ společnost ovlivňují. Zároveň vím, jak je vaginální mapování pro ženy přínosné a tímto článkem chci podpořit ženy, které se rozhodují, váhají anebo se dokonce, díky těmto mýtům, obávají terapii podstoupit. Zároveň upozorňuji, že článek vypovídá o mém přístupu a mé práci. Vaginální mapování je technika, která má své pevné základy a filosofii. Ovšem osobnost a přístup terapeuta terapii velmi ovlivňuje. Tedy na základě mnohaletých zkušeností dnes k základům přidávám i další metody a postupy a toto se ve způsobu práce, a také v tomto článku, odráží.

Mýtus č. 1 – Bolest, pláč a katarze

Není pravda, že sezení VM musí mít, nebo často mívá, negativní charakter, jak je mnohdy uváděno v popisu.

Je nezbytné přihlížet v průběhu sezení ke stavu, ve kterém se žena aktuálně nachází. Někdy je připravena se jen učit něco nového o sobě a o svém těle, někdy se jen maličko otevřít emocím, někdy při dotycích prožívá jen příjemné pocity. Sama si určuje intenzitu prožitku. Některá sezení provází smích, vděčnost, dojetí nebo velká uvědomění. Některá sezení zkrátka jen nové informace o těle, a někdy je pro ženu největším úspěchem, že se dokázala dostat z hlavy do těla a do hlubokého relaxačního stavu. (Já osobně jsem první tři sezení VM prožívala velmi krásně a ráda na ně vzpomínám.)

Mýtus č. 2 – Gynekologické vyšetření

Není pravda, že je ošetření technikou VM podobné gynekologickému vyšetření. V mé praxi se naopak snažíme přepsat vzorec, který si žena z gynekologického vyšetření odnáší.

Na gynekologickém vyšetření se žena většinou cítí velmi zranitelně, bezmocně a bez možnosti vyšetření ovlivňovat nebo do něj zasahovat. Je vedena k tomu, aby své nejintimnější místo odhalila s nohama ve vzduchu na plném světle, nemá možnost vidět průběh a často také neví dopředu, co se bude dít (co se do ní bude strkat). Při vyšetření „musí vydržet“ stud, bolest a jakékoli jiné nepříjemné pocity. Důsledkem toho pak vzniká ve vaginální tkáni, a také v psychice ženy velké sevření. Jste-li muž, můžete si představit pocity při rektálním vyšetření (vyšetření konečníku), které ale není v životě muže tak časté a není vám při vyšetření vidět do tváře, což hraje důležitou roli v psychice.

V mé praxi je žena po celou dobu ošetření přikrytá a vždy ví dopředu o každém dalším kroku, který musí nejdříve odsouhlasit. Řídí se tím, jak se cítí. Důraz je kladen na pocit bezpečí a důvěry. Také na vědomí mít celou situaci pevně v rukou. Takto si sezení řídí sama. V místnosti není plné osvětlení, ošetření předchází rozhovor dlouhý tak, jak žena potřebuje. Tím přepisujeme negativní vzorce, které má žena v paměti těla uloženy.

Mýtus č. 3 – Erotický podtext

Vaginální mapování není erotickou službou.

Často se setkávám s předsudkem, že vaginální mapování je jakýsi erotický akt. Pravda je taková, že o erotiku a sexualitu v celé terapii opravdu jde. Je to vlastně základní gro celé sexuologické práce s tělem. Vaginální mapování je technika, která zvyšuje kvalitu ženského intimního prožívání, tedy milostného života. Ovšem sezení samotné je vedeno čistě klinicky. Jedná se o ošetření hluboce ukotvených prožitků, které se somaticky nebo psychicky negativně projevují na ženině schopnosti prožívat kvalitní a uspokojující milostný život. Tedy jí brání nebo nedovolí, se uvolnit, odevzdat, cítit. Pokud v průběhu sezení při dotyku vnímá žena příjemné pocity vzrušení, potěšení nebo jiné, je to projev toho, kde je tkáň citlivá a v pořádku. To jsou pro ni velmi důležité informace. Nejedná se však o záměrně erotický dotek.

Mýtus č. 4 – Časový odstup při sezeních

Časový odstup mezi sezení není bezpodmínečně nutný.

Původní doporučení při výuce techniky vaginální mapování je nastavit mezi jednotlivými sezeními několikadenní interval. To proto, aby si jednotlivá sezení mohla žena „zažít“ a nechat usadit. Z mých zkušeností vyplývá, že pro některé ženy je přínosnější a efektivnější podstoupit terapii tři dny po sobě, přičemž tři sezení, takto po sobě jdoucí, jsou zároveň minimum i maximum. Pozoruji, že při takto intenzivní práci je pro některé ženy lehčí udržet pozornost v těle, navazují lépe důvěru a tím se snadněji uvolňují. Často takto po sobě jdoucí sezení přinášejí větší a rychlejší výsledky.

Mýtus č. 5 – Vaginální mapování odhaluje „co je špatně“

Není to vždy tak. Orientujeme se opačně.

Technika VM a celé učení sexuologické práce s tělem se především zaměřuje na to, co nám v těle funguje, co nám prospívá, co nám dělá dobře. Při sezení se díváme, jak toto kultivovat, pozvednout, ještě více pozvat do svého života. Některé klientky přicházejí na terapii s tím, že chtějí prožívat hezčí a hlubší pocity při milování. Jiné chtějí lépe poznat své tělo. Ženy také touží být „více ženské“, přinést ženskost více do svého života obecně. Vaginální mapování není jen pro ty z vás, které něco v sexualitě trápí nebo není podle vašich představ. Je vhodné i pro ty, které cítí, že milování a sexualita vůbec, má obrovskou nadstavu, ze které se dá velmi těžit. Není to jen fyzická potěcha, ale způsob sebepoznání a oblast osobního rozvoje. Jinými slovy, chceme-li být v životě ještě šťastnější, poznání a rozvoj svého sexuálního nastavení nám v tom může velmi pomoci.

Vaginální mapování je technika, která navrací citlivost do vaginální tkáně. Zároveň ale dnes již přináší nadstavby, které souvisí s celkovým přístupem k samotnému ženství a sexualitě jako takové. Učí ženu poznat sebe samu, lépe se v sobě vyznat, umět komunikovat své potřeby a přivádět si do života to, co si přeje. Znát své hranice, pečovat o své tělo i duševní pohodu, být šťastná.

Vaginální mapování v mém podání je technika, která doslova mění ženám život k lepšímu. A to spolehlivě i těm, které už šťastné jsou. Je to tím, že poznají ještě další úrovně prožitků, o kterých dříve nevěděly. A tím se posouvají výš, jak ve svém vývoji, tak ve své životní spokojenosti.

Jana Mašková Zimolová, CSB

Lektorka v oblasti sexuality a intimních vztahů

www.terapiedotykem.cz