Jedná se o dotekovou techniku, při které jemně masírujeme tkáň vaginy.
„Mapujeme“ přitom její citlivost.

Ženské pohlaví je receptivní, přijímající, a má tendenci v sobě shromažďovat a „pamatovat“ si různé druhy prožitků, příjemných i bolestivých. Při běžném milování, přestože se dotýkáme vaginy, často tyto pocity vůbec nemusí být vnímány – stávají se zřetelné až při zpomalení se, práci s dechem a rozšíření vnímavosti.
Žena se tak vědomě spojuje s pocity, které jsou v intimní oblasti nashromážděné.
Některá místa jsou necitlivá, některá plná potěšení, jiná plná různého druhu uložených emocí:
smutek, vztek, křivda, bolest, zranění apod.

Pokud žena zažila ve svém životě bolestivé zkušenosti, spontánní reakce je „zamrznout a necítit“.

To se pak v průběhu života projevuje jako určitá, zpravidla všudypřítomná, hladina napětí a stresu.

Tak jako se zraněné srdce, díky obrannému systému, uzavře a obrní vůči další možné bolesti, tak podobně se uzavírá a obrňuje vagina, před další nepříjemnou zkušeností.

Vlastní energií pak v životě „plýtváme“ na potlačení něčeho, co nebylo dostatečně prožito.

Pohyb, dech, zvuk, dotek… to vše jsou nástroje, které zvyšují hladinu energie – a tím pádem i cítění – v našem těle.

Pokud jsme v sobě „zamrzly“ bolest z minula, nedaly jí prostor se vyjádřit a z těla odejít, prožíváme pak zmíněné napětí, často aniž bychom si ho uvědomovaly.

Důsledkem toho bývá zpravidla:

Snížená chuť na milování
Snížená citlivost a tím i prožitky při sexu
Nenaplněná sexualita
Nemožnost dosažení orgasmu
Nechuť k masturbaci
Základní životní sexuální síla usíná

Žena tak neprožívá milování jako něco výjimečného a naplňujícího, ale naopak jako povinnost, uspokojení fyzické potřeby, vyhovění partnerovi „pro klid ve vztahu“ apod.