Bez rozpaků

Nechat se strhnout, unést, uchvátit. Nechat se pozvat na cestu rozkoše a slasti. Dovolit si mít to všechno, brát si všechno. Přijímat všechno. Hrát si, přestat se bránit, riskovat.

Jak často si tohle dovolíme?

Odevzdat se naprosto, oddat se a nekontrolovat, nehlídat, nebýt v pozoru. Ostražitost nechat stranou a jen si naskočit na vlnu blaženosti, nechat se vést.

Vnímat pořád každý nádech, každý milimetr kůže, každý nerv. Vnímat, jak sílí vzrušení a sexuální energie stoupá do celého těla. Zaplňuje srdce a nakonec i mozek. Cítit tep, krev, jak se vaří, slyšet dech, přerývavý a zrychlený.

Cítit spojení duší, srdcí i těl. Jednotu a přitom i svou vlastní jedinečnost. Jedinečnost prožívání svého živého těla. Sílu okamžiku. Sílu.

Dovolit si. Dovolit si cítit. Dovolit si prožívat naplno. Dovolit si zapomenout na všechny měla bych a neměla bych, tohle je správné, tohle špatné, tohle se dělá a tohle rozhodně ne. Dovolit si být divoká, živočišná, zvířecí. Opravdová, přirozená, svá.

Plakat, kousat, škrábat, smát se, křičet, řvát. Prohnout se do luku, stulit se v náruči, ztratit vědomí.

Být slabá, bezmocná, napospas. Ve své zranitelnosti uctívaná, obdivovaná a milovaná.

Dokořán rozevřená stehna a mezi nimi magická, hlavy motající, přitažlivost.

Fascinující žena.

Jana Mašková Zimolová, CSB
www.terapiedotykem.cz