Jak se mi rozbila identita

Už se vám někdy rozbila identita? Jak kdysi řekla Lilia Khousnoutdinová, na milión kousků? Mě už dvakrát, a pokaždé je to mazec.

Když se vám rozsype svět, vše, co žijete, v co věříte, co denně dýcháte a co vám dává smysl, najednou není. Neplatí. Domeček z karet je na prach, před vámi mlha a ve vás obrovský zmatek. Takže nevidíte na krok dopředu, jen víte, že s tím, co bylo dosud, už nemůžete počítat. A s čím máte počítat, zatím není jasné.

Když se vám rozsype identita, připadáte si jak jeliman – nevíte, čí jste. Začnete totiž pochybovat úplně o všem. O tom, co umíte, co víte, kým jste dosud byli, jak jste sami sebe vnímali i prezentovali. Co bylo správně, co špatně, a co mělo být jinak. Ale hlavně, hlavně pochybujete o tom, jak to bude dál.

Je to skvělá lekce. Je to škola. Protože najednou vůbec nic nemáte, staré už nefunguje a nové ještě neexistuje, máte obrovské pole možností. Můžete všechno vytvořit znovu. Začít úplně jinak. S čistým stolem, s tlustou čarou za sebou.

Není to úplně příjemný pocit, ta ztráta identity. Je to takové prázdno, někdy tma. Čas nejistoty, neboť všechny jistoty jsou tytam. Jak vypráví Anna Hogenová v příběhu o chlapci, který musel prolézt puklinou ve skále, aby se z něj stal muž. Projít iniciací, transformací od chlapce k muži. Zasekl se v nejužším místě a zůstal stát. Nemohl ani nahoru, ani zpět dolů. Byl v prázdnu. A to je ta pravá chvíle pro bytostné tázání. Chvíle pro stěžejní životní otázky, pro setkání se svou duší.

Stává se to často při zásadních životních událostech jako je např. závažná diagnóza, blízkost smrti nebo dokonce klinická smrt, rozvod, vyhoření. Ale může to být i záměr v rámci seberozvoje, v podobě transformační cesty, užití psychedelik nebo hodně velkého vystoupení z komfortní zóny. Je to stav, který vás dost zmate, ale také vám hodně přinese. Záleží jen na vás, jak jej využijete.

Mě pomohl vyznat se v sobě. Začít úplně jinak, s jinými prioritami, s jiným nastavením a pohledem na život.  S jiným cílem a novým úhlem pohledu. Přinesl mi do života nové lidi, nové příležitosti, více uvědomění, jistoty a klidu, více štěstí a radosti a také spokojenosti sama se sebou. Spokojenosti s tím, jak si věci stavím, jak je žiji, jak o nich rozhoduji. Lépe se v sobě vyznám, ctím co chci a nepouštím k sobě, co nechci. Odcházím ze vztahů, kde mi není dobře. Ze situací, které jitří můj klid, které mě vyčerpávají nebo omezují. Opouštím kontakty, které jsou prázdné, nacházím inspiraci a hojnost v jiných, nových. Přebírám zodpovědnost za svůj život více a více. Odměnou je svoboda. TA SVOBODA. Vnitřní svoboda.

Často to vidím u svých klientek. Přicházejí formované, mají zajeté vzorce a představy o životě, sexu, vztazích. Jak by vše „mělo vypadat“ a jaké by „měly být“. A pak v průběhu práce slyším, jak se sype. Sype se identita na milión kousků. Někdy pomalu, někdy jen trošku, někdy víc, s respektem a obezřetností. Sype se a přichází zmatek. A zároveň úleva. Pak prázdno, a pak SVOBODA!

Opona se rozevře, jako když vám někdo sundá tmavé brýle nebo vás prostě probudí. To procitnutí je krásné. Jako dítě se učíte chodit, mluvit, dýchat. Ale už s tím vším, co víte. Už neuděláte stejné chyby. Už stavíte jinak. Lépe. Se zkušeností a s vděkem. Protože pořád máte novou šanci. Každý den můžete začít jinak, lépe. Kdykoli můžete udělat tlustou čáru, jen někdy, když na to nemáte dost kuráže, to život zchumelí za vás. A vy pak máte zase bílý papír, na který můžete začít psát úplně jakýkoli příběh. Je to jen na vás. A je to kouzelné!

Až se vám někdy rozsype identita, nezoufejte. Je to těžké, ale je to nová šance. Šance na úplně nový život.

Jana Mašková Zimolová

Lektorka v oblasti sexuality a intimních vztahů