Malá smrt
Dvě zvířata proti sobě.
Dvě zvířata tváří v tvář. Tak blízko, že cítí svůj dech.
Dvě tváře, jeden pohled. Živočišný, divoký, zabijácký.
Pojď, a zabij mě. Nebo já zabiju tebe!
Pojď, a sežer mě. Nebo já sežeru tebe!
Pojď, a dostaň mě. Nebo já dostanu tebe!
Pojď, a zkroť mě. Nikomu se to zatím nepodařilo.
Orgasmus.
Extatický okamžik zatemnění mysli.
Obnažení duše. Syrovost tady a teď. 
Jen pravda. Přirozenost, autentičnost, absolutní absence zábran.
Jen zvířecí pud, hlad a pak slast.
Jen touha zabít a zemřít.
Umlčet, naplnit, odevzdat se, dobít.
Jen rozevření se dokořán, hluboká potřeba vstoupit do druhého a nechat do sebe vstoupit. Splynout. S okamžikem, s Vesmírem, s věčností.
Ztrácíme masky.
Jsme tím, kým jsme.
Bez obalu, bez ochrany, beze strachu.
Dvě šelmy.
Dva divocí koně, co čekají, kdo z koho.
Racio není.
Pud sebezáchovy, není.
Jen nebezpečná hrana, nejtemnější křeč.
Drsná, nahá, na dřeň odhalená prastará podstata nás samých.
