Malá smrt

Malá smrt

Dvě zvířata proti sobě.

Dvě zvířata tváří v tvář. Tak blízko, že cítí svůj dech.

Dvě tváře, jeden pohled. Živočišný, divoký, zabijácký.

Pojď, a zabij mě. Nebo já zabiju tebe!

Pojď, a sežer mě. Nebo já sežeru tebe!

Pojď, a dostaň mě. Nebo já dostanu tebe!

Pojď, a zkroť mě.  Nikomu se to zatím nepodařilo.

Orgasmus.

Extatický okamžik zatemnění mysli.

Obnažení duše. Syrovost tady a teď. 

Jen pravda. Přirozenost, autentičnost, absolutní absence zábran.

Jen zvířecí pud, hlad a pak slast.

Jen touha zabít a zemřít.

Umlčet, naplnit, odevzdat se, dobít.

Jen rozevření se dokořán, hluboká potřeba vstoupit do druhého a nechat do sebe vstoupit. Splynout. S okamžikem, s Vesmírem, s věčností.

Ztrácíme masky.

Jsme tím, kým jsme.

Bez obalu, bez ochrany, beze strachu.

Dvě šelmy.

Dva divocí koně, co čekají, kdo z koho.

Racio není.

Pud sebezáchovy, není.

Jen nebezpečná hrana, nejtemnější křeč.

Drsná, nahá, na dřeň odhalená prastará podstata nás samých.