Ukradené chvilky

Vyměřený čas milenců. Čas, který ubíhá rychleji a déle se na něj čeká. Čas, který je neustále slyšet v hlavě. Deset, devět, osm, sedm, a je pryč. Je ohraničený, přesně daný a je nekompromisní. Na druhou stranu přináší napětí, tedy to pozitivní. Každá minuta je intenzivnější, víc si jí vážíme. Víme, že je na příděl, chceme jí vytěžit. Jsme přítomní, prožíváme naplno, jsme na adrenalinové vlně.

Možná jsi tím už prošla, možná to teď zažíváš. Možná jsi právě tou, která čeká na ukradenou chvilku. Těšíš se, plánuješ, sníš. Možná už si holíš nohy, foukáš vlasy, vtíráš vonný olej. Jsi rozechvělá, šťastná, v očekávání. Je to tady. Další setkání, další ukojení, další dávka. Tvůj život se skládá z těchto zastávek a z čekání na ně. Ze dnů, kdy se ozve telefon, cinkne zpráva, přijde pozvání. Dnů, kdy jsi na řadě, protože to zrovna vyšlo. Protože dnes to jde. Je příznivá konstelace. Z těchto dnů čerpáš, z nich se nabíjíš. Jsou to dny štěstí a radosti, cítíš se naplněná. Cítíš se milovaná a chtěná. Jsi na chvíli ta první.

Pak opojení vyprchá a přijde rozčarování. A pak pachuť. Tohle jsi pro sebe chtěla?

Jsme ve svých osudech bezmocní, nebo si tvoříme realitu sami? Chceme být obětí nebo mít život pevně ve svých rukou? Chceme stále jen čekat na něco, co nejspíš vůbec nepřijde nebo udělat místo, otevřít náruč a vítat nové?

Jde tu o SEBELÁSKU. Možná je to těžké, ale jde tu o TEBE.

Jde tu o to, jak dlouho chceš tohle ještě dovolit. A kdy konečně pochopíš, že jsi příliš cenná.  Důležitá a vzácná, než abys byla jen ta, na kterou vyšel čas. Které stačí ukradené chvilky.

Možná právě dnes je čas na nový postoj. Možná právě dnes chceš udělat tu změnu. Možná jsou právě pro tebe tato slova, která ti pomohou vrátit se k sobě, na správnou cestu.

„Chci být stabilní, ukotvená v životě, zazdrojovaná.

Ne rozkolísaná, nespokojená, nenaplněná. 

Chci dát prostor novým věcem. Udělat pro ně místo. Musím to udělat pro sebe. Pro to, abych mohla být šťastná. Se vším všudy.

Ne, v ukradnutých chvílích. Ne, s výčitkami a se spoustou otazníků. Ne dočasně. Ale trvale.

Zasloužím si to. Zasloužím si vše. Být milovaná, chráněná, podporovaná, opečovaná.

Mít rozhovory, smích, procházky, společné dovolené, svátky, flámy.

Být ženou, která je s hrdostí představena, jako to nejvíc, co může být. Ne se strachem, jak to ostatní přijmou, co tomu řeknou. Ale s hrdostí. S radostí, s pýchou.

Tohle je Moje Žena.

Tohle je ta, kterou jsem celý život hledal a která mě naplňuje až po okraj.  Za kterou se budu bít a budu za ní stát za každou cenu, i když s ní třeba nebudu souhlasit. Ale je moje. Všichni to vezměte na vědomí. Je moje, patří ke mě, spolu jsme dokonalý pár. To je ta, kterou nade vše miluji.

Tohle si zasloužím, po tomhle toužím, tohle chci.

Tohle mi nemůžeš dát.

A proto, u tebe nemůžu zůstat.

I kdybych jakkoli chtěla.

Nemůžu. Není to pro mě správné.

Ty víš, že tohle po mě nemůžeš chtít.

Vím, že to v skrytu duše víš.“

Uzdrav se. A mysli na to, že život je krátký. Není čas, ztrácet čas. Láska je všude, jen se jí otevřít. Nechat ji vejít. Věř, že je tu i pro tebe. Lásku si nemusíš zasloužit. Milovaná jsi proto, že JSI.  Každý den, v každé minutě, v každé vteřině máš právo být šťastná.

Jana Mašková Zimolová

Lektorka v oblasti sexuality a intimních vztahů