Tenká hranice mezi rozkoší a bolestí
„A možná jsem jenom výdechem Vesmíru. A pomalu se sbíráme k jeho nádechu…“ Pohybujeme-li se ve vztazích na tenké hranici mezi rozkoší a bolestí, koledujeme si o zranění. Koledujeme si o malér. Někteří z nás to tak prostě mají. Obyčejné vztahy, jisté, bezpečné, ohraničené, nás po určité době jednoduše znudí. Toužíme po napětí, vzrušení, máme deficit. Aniž bychom včas rozpoznali křehkost současných hodnot,...